<=|   8   |=>   |=>=>
byl přijat dálnopisnou ústřednou Pražského hradu v den atentátu na R. Heydricha, t.j. 27. května 1342 v 21.10 hodin. H. Himmler v něm K. H. Frankovi nařizoval dát zatknout 10 000 Čechů jako rukojmích, mezi nimi veškerou českou oposiční inteligenci, a ještě v noci zastřelit 100 hlavních protivníků z řad této inteligence. Z titulu své funkce byl státní tajemník, později německý státní ministr, K. H. Frank přímým zástupcem H. Himmlera na území Protektorátu, koordinoval veškerou činnost nacistických  bezpečnostních složek a v mimořádných případech byl jejich přímým a jediným nadřízeným.  Ctižádostivý K. H. Frank, bývalý čs. příslušník německé národnosti z Karlových Varů, plně využíval všech těchto pravomocí s příkladnou horlivostí i pro své politické záměry. K. H. Frank si však po obdržení dálnopisu vyžádal ihned slyšení u Himmlera a následně u Adolfa Hitlera. Prosadil při tom zrušení Himmlerova rozkazu a přijetí vlastních konkrétních opatření, která nebyla nijak milosrdná a plně sledovala linii utužení okupační moci Říše na území Protektorátu. Obsahovala krom jiného i ustanovení o demonstraci německé moci, včetně úkolu vymýtit ("ausmerzen") z českého lidu všemi prostředky všechny prvky odporu.

     Ve dříve zmíněné studii dr. J. Žižky 12) se uvádí, jak byly shora uvedené seznamy protivníků menovitě sestavovány.  Na jejich tvorbě se účastnily všechny složky okupační moci, zejména potlačovací aparát. Jednotlivé úřadovny SD (Sicherheitsdienstu),  t.zv. služebny (Dientstelle) měly možnost řídící úřadovně v Praze navrhnout kohokoliv. V seznamu nebyly u jmen žádné další údaje, které by charakterizovaly velikost či závažnost obvinění. To bylo ostatně úkolem tajné státní policie (Gestapo) po porovnání s jejich kartotékou sledovaných osob. Zatčeni měli být ti, kteří již byli vyšetřováni nebo měli záznam, že nepřátelsky smýšlejí, nebo jsou případně jinak podezřelí či nebezpeční. A tak jednotlivé venkovské služebny (Aussendienststelle) Gestapa seznam doplnily podle svého uvážení nějakým důvodem, proč je zatčený navržen před stanný soud. Obvykle se udávalo: důvodné podezření z ilegální činnosti, schvalování  atentátu,  policejní  nepřihlášení,  přechovávání nepřihlášených  osob, poslech cizího rozhlasu, držení zbraně, případně byl podezřelý jinak nebezpečný nacistické moci. Řídící úřadovny Gestapa v Praze a v Brně návrhy zpracovaly a předaly je stannému soudu. V jejich čele byli, jako předsedové, šéfové řídících ústředen Gestapa v Praze i Brně, příslušníci SS. Gestapo tudíž využilo druhého stanného práva a dle směrnic Hitlera, Himmlera a Franka, likvidovalo co největší počet 
nepohodlných českých občanů.

     Tak také pracovník pražské řídící úřadovny Gestapa Dennert, po atentátu na Heydricha, z příkazu kriminálního komisaře H. W. Panwitze, přísedícího stanného soudu v Praze, označil na seznamu SD osobnosti z řad české inteligence, o nichž prý je známo, že jsou nespolehlivé a nepřátelské Říši. Srovnání archivních dokumentů dokazuje, že všichni tito zatčení byli skuteěně k trestu smrti určeni předem a ke zdůvodnění stačilo, že "schvalovali atentát". Osoby určené pro stanný soud nebyly podrobovány žádnému vyšetřování, pokud zde nebyly nějaké okolnosti spojené s atentátem.

    Po zatčení zůstaly v zajišťovací vazbě až do potvrzení rozsudku stanným soudem, který nevyžadoval žádné spisy a nezjišťoval, zda označená vina odpovídá skutečnosti. Stanný soud při řídící úřadovně gestapa v Praze se po celou dobu stanného práva vlastně ani nescházel. Seznamy osob navržených k popravě podepisoval jako samosoudce předseda senátu Sturmbannführer vládní rada dr. H. U.  Geschke (po válce prohlášen za nezvěstného).

    Jako kolektivní orgán v Praze zasedal a rozhodoval stanný soud jedině v případě procesu proti duchovním české pravoslavné církve, kteří v kostele sv. Karla Boromejského (nyní sv. Cyrila a Metoděje) v Praze ukrývali čs. vojáky - parašutisty z Londýna. Tehdy, již dávno po ukončení stanného

<=|   8   |=>   |=>=>