Spisovatel Břetislav Olšer na svých stránkách polemizuje na toto téma ale s jistou dávkou pochybovačnosti. "Vražda na tyranu sice není zločinem, ale co ty hrůzné následky...?", uvádí jeho stať. Srovnává v něm nesrovnatelné, tedy například oběti prvního stanného práva staví proti obětem druhého stanného práva vyhlášeného po Heydrichiádě. Cituje se zde z Drdova Vyššího principu a smrt tyrana se uvádí do souvislosti s následnou mstou na tisícových obětech.
Pan spisovatel Olšer, zřejmě nepochopil, význam operace Anthropoid, když jako tyrana vnímá jen Heydricha. Tyranem, kterého Drda míní, je hlavně nacismus, jehož byl Heydrich v té době v protektorátu vrcholným představitelem.
Operace Anthropoid sice přinesla spoustu nevinných obětí, ale s ohledem na zachování našeho národa to bylo nezbytné gesto vyjadřující všeobecný odpor k německému teroru, který se začínal projevovat. Pan Olšer vědomě "strhává" jednu z hlavních dějinných událostí druhého odboje mezi méně významné, přesto důležité i když lokální události, které měly pro uchování národního povědomí vždy velký význam.
V závěru
své polemiky pokládá mnoho otázek, mezi nimi: "Mohou tento čin odpustit
pozůstalí obětí lidické či ležácké tragédie?".
Troufám
si odpovědět. Jak kdo?
Hlavně
podle toho, jak byl kdo vychován. Kdo nebyl vychován jako ti popravení,
kteří šli na smrt s jistou dávkou národní hrdosti, tak ten si samozřejmě
může ztěžovat.
Moje
babička šla na smrt s jasnou myslí, že ti tyrani jsou němci, protože ona
nic neprovedla, jen byla jednou ze třinácti Horáků z Lidic.
Podobných
obětí byly tisíce, ale jen málokdo nebyl ochoten položit za svoji vlast
život. Dříve byla výchova k národu a vlasti docela jiná než dnes
a tedy i postoj ke službě vlasti byl jiný.
Odpovím na citovanou řečnickou otázku pana spisovatele Břetislava Olšera. Vaše výše citovaná otázka není vůbec namístě, pane Olšere. Takovou otázku si může položit jen ten, kdo si nedokáže představit co by bylo po vítězství nacismu. Polovina obyvatel bývalé ČSR, (spíše dvě třetiny), by po ukončení svých pracovních povinností pro říši byli utraceni, jako zahynuly v plynu stařenky z Lidic, které už nemohly štrikovat v lágru ponožky pro wehrmacht a tudíž se staly neupořebitelnými.
Jestliže
uvádíte ve své úvaze, cituji:
"Na
táborském popravišti bylo od 3. června do 3. července 1942 v období "heydrichiády"
popraveno zastřelením 156 českých vlastenců. Mezi popravenými byli
například bývalý premiér A. Eliáš a spisovatel V. Vančura. Stanné právo
bylo odvoláno 3. července 1942. ",
pak jste
opravdu "dobře vyzbrojen" pro šíření takových nesmyslů. Právě jmenovaní
vlastneci byli zastřeleni 1. června MUdr. Vančura a 19. června gen.
Eliáš na Kobyliské střelnici v Praze. Ovšem například gen. Eliáš
byl zatčen daleko dříve než byl spáchán atentát na Heydricha, (k trestu
smrti byl odsouzen za svou odbojovou činnost už 1. 10. 1941) Nicméně, když
už si chcete hrát s čísly, pak ve Strašnickém krematoriu byl po celou dobu
okupace uchováván popel 2.154 českých vlastenců, popravených ve jmenované
období. Čtěte
Jaroslava Mesiereura.
Když
už chcete na webu o něčem polemizovat, tak si uspořádejte argumenty alespoň
do historických souvislostí, pane spisovateli Olšere a nesnažte se balamutit
svými vývody veřejnost.
Nacismus,
jako ten pravý tyran, po sobě stačil zanechat na československém obyvatelstvu
v době okupace oběti z totálního nasazení, obětí z řad partyzánů a padlých
příslušníků ČSA a československé policie, oběti z věznic a koncentračních
táborů, oběti 1. i 2. stanného práva, oběti v masových hrobech na Slovensku,
oběti padlé na všech frontách, oběti leteckých náletů, oběti lokálního
nacistického teroru, obětí zahynulých a nezvěstných, padlých v květnovém
povstání, oběti zavlečeného židovského obyvatelstva. Historikové uvádějí
360 tisíc.
Zamyslete
se pane Olšere zda-li to nebylo mnoho na to, že jsme byli pod ochranou
říše jen pár roků. Za deset let by to mohlo být desetkrát i vícekrát tolik.
Nedehonestujte
svými nevědomostmi operaci Anthropoid pane spisovateli, alespoň ne dokud
budeme my pozůstalí po nacistických zločinech žít a budeme uctívat taková
hrdinství.
Vaše otázka, cituji: "To jsme měli napravovat výsadkem parašutistů svoji pošramocenou pověst zbabělců, kteří jsou zároveň hlavní zbrojnicí Hitlera...?" je nejen nepatřičná, ale zároveň urážející všechny naše odbojáře. Češi v době protektorátu zratili v přepočtu na počet obyvatele nejvíce mladistvých, kteří skončili pod gilotinou. Zkuste se zamyslet, proč tomu tak bylo a nestavte se do role pochybovače o naší prvorepublikové národní hrdosti a vlastenectví, když zřejmě právě vy jste s těmito vlastnostmi možná na štíru. Stavíte se tím do fronty stipendistů, kteří mají v dnešní době jediný úkol: zdevastovat povědomí našich obyvatel, aby zapomněli na své hrdiny, na svoje tradice.
* * *
O tom jsem ale vůbec nechtěl psát, přestože je to stejný defekt dokreslující koloryt našich rádoby spisovatelů faktu podporující rozklad naší současné společnosti. Proč to dělají lze vysledovat jen v dikci páně Goebbelsových myšlenek, jak postupovat k vítězství.
Dnes
před šedesáti devíti lety uskutečnili členové skupiny Anthropoid atentát
na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. O tom jsem samozřejmě
chtěl psát, ale jeden pan spisovatel mě předešel.
Přeci
jen bych rád na závěr připomenul, že "z
hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem"