LIDICE             "Památník dětských obětí války" 

 
Motto:

Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním,
že všechno visí na pavoučím vlákně !
Vím to ! Ale neumím dělat nic jiného,
než sochy dětí - jak nejlépe umím .......

    (Z básně "Dokud jsou na světě ještě otevřené dveře"
    akademické sochařky Marie Uchytilové 1987)

 
 
 
 
Všemi jazyky světa mlčí mé sochy, které dělám pro Vaše děti
Akademická sochařka Marie Uchytilová
realizuje svůj životní sen!
 
 
"Všemi jazyky světa mlčí mé sochy, které dělám pro Vaše děti"

 

vlevo ještě chybí sedm soch1) děti se dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů2) prvních třiet soch zprava tu stojí od roku 19953) vzadu za sousoším stojí malý chlapec u své starší sestřičky4)
celkový pohled na ještě nedokončené dílo5) tato skupinka je zde teprve od roku 19996)
 
1) V dubnu 2000 bylo sousoší ještě nekompletní  - chybělo sedm soch.
2) Děti se dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.
3) Prvních třicet soch tu stojí od roku 1995.
4) Vzadu za sousoším stojí malý chlapec u své starší sestřičky.
5) Celkový pohled na ještě nedokončené dílo.
6) Tato skupinka je zde teprve od roku 1999.
 
 
Pak přišel 7. červen 2000 a s ním pan Jiří Václav Hampl se svými spolupracovníky a poslední sochy nainstalovali.
 
přivezené sochy ještě leží na korbě přívěsu7) některé sochy jsou tak težké, že se musí použít trojnožka a kladkostroj8) J.V.Hampl (vlevo) se uměleckými slévači z Moravy a pan ing. Fexa (vpravo)9) zvedání soch je velice obtížné10) usazování sochy do připraveného betonového lůžka11) detail smutné dívky12) dva silní muži málem nestačí zvednout jednu bronzovou sochu13) detail nejmenšího chlpce stojícího v popředí památníku14)

7) Přivezené sochy ještě leží na korbě přívěsu.
8) Některé sochy jsou tak těžké, že se musí použít trojnožka a kladkostroj.
9) J.V.Hampl (vlevo) se uměleckými slévači z Moravy (uprostřed) a pan ing. Fexa (vpravo)
10) Zvedání soch je velice obtížné.
11) Usazování sochy do připraveného betonového lůžka.
12) Detail smutné dívky.
13) Dva silní muži téměř nestačí zvednout jednu bronzovou sochu.
14) Detail nejmenšího chlapce stojícího v popředí památníku.
 

 A dílo je dokončeno. Sen autorky paní Marie Uchytilové realizoval až po její smrti její manžel, pan J.V.Hampl15) Akademická sochařka Marie Uchytilová  (17.1.1924 - 16.11.1989)16) Bronzová medaile vytvořená Marií Uchytilovou  (5cm)17) Bronzová medaile vytvořená Marií Uchytilovou, na odvrácené straně jsou vyryta jména usmrcených Lidických dětí na reliéfu lidického kříže (6cm)18)

15) A dílo je dokončeno. Sen autorky paní Marie Uchytilové realizoval do bronzu až po její smrti její manžel, pan J.V.Hampl.
16) Akademická sochařka Marie Uchytilová  (17.1.1924 - 16.11.1989)
17) Bronzová medaile vytvořená Marií Uchytilovou s hlavou novorozeněte a zlomeným poupětem růže jako symbolem zmařeného života.  (5cm)
18) Obdobná bronzová medaile na jejímž reversu je reliéf lidického kříže kde jsou vyryta jména usmrcených Lidických dětí. (6cm)
 

*  *  *
 
 
V pátek, den  před výročím, bylo třeba sochy omýt
a vyčistit žulový podklad od vyplaveného modelářského písku.
Pavla Nešporová při mytí Pomníku dětských obětí války19) Odmývání jemného písku z podstavce, který tu zbyl od středeční montáže posledních sedmi soch20)

19) Pavla Nešporová při mytí "Pomníku dětských obětí války".
20) Omývání podstavce od jemného písku, který tu zbyl od středeční montáže posledních soch.

 
 
10. června 2000,
den 58. výročí lidické tragedie se stal
dnem slavnostního odhalení posledních sedmi soch.
10. června 2000 těsně před odhalením posledních sedmi soch pomníku21)
21) 10. června 2000 těsně před odhalením.
 
Den poté,
11. června, se u dětských nohou objevily desítky hraček ...
 
Ten, kdo přinesl hračky dětem, měl jistě dobré srdce22) Dívka s opičkou  ...23) Dětské sochy a hračky, jak výmluvné a paradoxní !24) Děvčátko má v dlani kuličku, nalezli jsme jí při mytí soch25)
 
Lidé o sochách mluví s úctou a slzami v očích.
"Když si stoupneš za sochy, připadá ti, že se tvým dechem pohybují".

22) Ten, kdo přinesl hračky dětem, měl jistě dobré srdce.
23) "Dívka s opičkou"  ...
24) Dětské sochy a hračky, jak výmluvné a paradoxní!
25) Děvčátko má v dlani kuličku, nalezli jsme jí při mytí soch.
 

Originál sádrové modely dětí jsou vystaveny v kostele Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici.

 

    Bronzová pamětní deska, připojená k pomníku v den jeho dokončení, nese nápis:

 
 
 VYTVOŘILI V LETECH 1969 1992
SOCHAŘI M.UCHYTILOVÁ A J.V.HAMPL
ODLILI DO BRONZU V LETECH 1994 - 2000
R.HVĚZDA - HARTL & ŠTEJFA  a  J.SOCHOR
FINANČNĚ PŘISPĚLI :
LIDICE KOMITÉEN . ALBERTSLUND OG BODIL PERDERSEN FONDEN
DANMARK
LIDICE FOUNDATION . AKITA . JAPAN
ČESKO - NĚMECKÝ FOND BUDOUCNOSTI . PRAHA
LIDICE 50th ANNIVERSARY COMMITTEE . LONDON . ENGLAND
BUNDESREGIERUNG DER BDR
A TISÍCE DALŠÍCH DÁRCŮ Z ČESKÉ REPUBLIKY
A MNOHA DALŠÍCH ZEMÍ .
O REALIZACI SE ZASLOUŽILI:
RADA OBCE LIDICE A SPOLEK PRO POSTAVENÍ
POMNÍKU DĚTSKÝCH OBĚTÍ VÁLKY
 
 Severní panorama pietního území
 
 *   *   *
 
 
 
"Lidická matka"
 
 
Socha matky nebohých dětí stojí symbolicky tam,
kde děti na své strastiplné cestě ztratila
- u vrat do dvora kladenského gymnásia.
 
Ručička dítěte chytajícího se máminy sukně26) Lidická matka, symbol bolesti a utrpení27) Socha matky objímá miminko, co jí odtrhli - které už není28) Otisk hlavičky v matčině klíně29) za plotem dvora, na hanbě dějin, připomíná si  Lidická matka poslední chvíle se svými dětmi ...30)
 
Negativ smutných dětských očí31) Tudy vcházely Lidické ženy s dětmi, ale s prázdnou náručí vycházely ...32) Sádrová plaketa 21cm na jejímž reversu je osobní věnování autorčino z roku 1981 paní Anně Nešporové33)
 
Vydutá socha dítěte vyvolává iluzi, že se na tebe dívá, ať si stoupneš kamkoliv.
 
Medaile s hlavičkami dětí (79 mm)34) druhá strana medaile se jmény dětí (79mm)35)
 
26) Ručička dítěte chytajícího se máminy sukně.
27) Lidická matka, symbol bolesti a utrpení.
28) Socha matky objímá miminko, co jí odtrhli - které už není.
29) Otisk hlavičky v matčině klíně.
30) Za plotem dvora, na hanbě dějin, připomíná si "Lidická matka" poslední chvíle se svými dětmi ...
31) Negativ smutných dětských očí.
32) Tudy vcházely Lidické ženy s dětmi, ale s prázdnou náručí vycházely ...
33) Sádrová plaketa 21cm na jejímž reversu je osobní věnování autorčino z roku 1981 paní Anně Nešporové.
34) Medaile s hlavičkami dětí (79 mm)
35) revers medaile se jmény dětí (79mm)
 
 
    Sochu "Lidické matky", umístěnou v Kladně v zadním traktu Gymnásia, vytvořila také akademická sochařka paní Marie Uchytilová. Dílo instaloval dne 9. června 2000 manžel sochařky Jiří Václav Hampl.
Na žulovém podstavci je umístěna mosazná cedulka s nápisem:
 
MĚSTU  KLADNU  VĚNOVAL
LIDICE  KOMITEEN ALBERTSLUND
DANMARK
 
 
Albertslund je moderní město jihozápadně od Kodaně. Je pozoruhodné uspořádáním vesměs železobetonových staveb, které nepřevyšují terén. Do všech míst se dá zajet na kole. Pro auta jsou vyhrazena parkoviště a ostatní prostory jsou pouze pro chodce a cyklisty. Jelikož zde nejsou výškové budovy a uličky jsou "napůl utopeny" pod úrovní hlavních komunikací a parkovišť, působí celek útulným dojmem s pocitem oázy bez motorových vozidel.
 
 
*   *   *

 

Paní Uchytilová nám však zanechala také svůj básnický odkaz.
Z její dosud nepublikované tvorby a se souhlasem její dcery jsou následující dvě básně.
 
Dokud jsou ještě na světě otevřené dveře   
  

Nevyčítej mi mé otevřené dveře  
Nevyčítej mi, že každému, kdo zaklepe  
bude v mém domě otevřeno.......  
Neptám se kdo přichází a odkud  
Stojím na svém místě  
na kterém jsem se rozhodla stát !  

Neporoučejte mi  
koho smím vpustit a koho nesmím vpustit !  
Neuvažuji o věcech zbytečných  
je velmi málo času.......  

Kdo chce vstoupit - ať vstoupí.......  
Je-li jeho úmysl čistý -  
není-li jeho úmysl čistý -  
je výhradně věcí jeho svědomí  
Nechat ho vstoupit  
je výhradně věcí mého svědomí.......  

Jsem pekař, který peče chleba  
neptám se kdo přichází, aby koupil můj chléb..  
Možná řekne, že chléb je dobrý  
možná řekne, že chléb je špatný  
Peču svůj chléb pro toho kdo přijde  
jak nejlépe umím..........  

Bude-li jíst můj chléb  
daruje-li můj chléb  
zahodí-li můj chléb  
nic o tom nevím.........  
Vždy přijde někdo  
kdo potřebuje můj chléb.......  

Jsem herec a tanečník  
hraji a tančím  
pro každého kdo je v hledišti.....  
Nevím kdo sedí uprostřed  
nevím kdo sedí v první řadě  

nevím kdo sedí vzadu  
nevím kdo je dobrý a kdo zlý  
Hraji a tančím pro něj  
jak nejlépe umím.........  

Jsem lékař - přinesli plačící dítě  
Neptám se čí je to dítě  
Neptám se je-li z naší země  
nebo z cizí země  
Ptám se co se mu stalo -  
pomohu mu jak nejlépe umím.....  

Pracuji neustále. - Jsem sochař -  
mám mnoho práce.......  
Přijde-li kdokoliv - přeruším práci  
protože to co mu mám říci  
je stejně důležité  
jako to co dělám  

Všechno co dělám  
dělám pro toho, kdo přichází....  
Vítám jej přichází-li ze sousedství  
Vítám jej přichází-li ze vzdálené země  
Mnoho let je můj dům  
domem otevřených dveří......  

Mír visí na pavoučím vlákně  
Musím všem mnoho říci !  
Každý rozumí mé řeči -  
moje sochy mlčí ve všech řečích světa  
Dělám své sochy pro každého kdo přijde  
jak nejlépe umím..........  

Dělám své sochy pro každého komu se líbí  
a pro každého komu se nelíbí  
Dělám své sochy jak nejlépe umím  
Všemi jazyky světa mlčí mé sochy   
které dělám pro Vaše děti.........  

Vstupujte lidé do mých otevřených dveří -  
dokud jsou na světě otevřené dveře......  
Slzy všech lidí jsou bez rozdílu pleti  
k nerozeznání stejné.........  
Dívejte se lidé na sochy mých dětí  
životy všech dětí visí na pavoučím vlákně !!  

Postůjte lidé a slyšte poselství   
dětí zavražděných válkou !  
A pospěšte říci ostatním  
že všechno visí na pavoučím vlákně !!  
Vím to !  Ale neumí dělat nic jiného  
než sochy dětí - jak nejlépe umím.......

Píseň deště ....    
  

Žal, hlad a žízeň .... Temno půlnoci   
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück   
Šum deště nad střechami tlumí vzlyk   
Nižádná naděj, stéblo pomoci   
a v nedohlednu pablesk svítání ....   
Maminka z Lidic hlavu zoufající tiskne do dlaní   

Žal, hlad a žízeň .... Temno bezedné   
déšť stopy krve smývá z nádvoří -   
tu potemnělou krev, co tekla v poledne ....   
Maminka z Lidic s deštěm hovoří :   
"Neoslyš matku! Lidská srdce vlčí   
na naši prosbu - kde jsou děti - mlčí !"   

"Svobodně můžeš bloudit po kraji   
po kterém naše drahé děti vláčí,   
nešťastné, hladné,zbědované k pláči   
Ztracené děti co si nehrají ....   
co se teď někde choulí bez útěchy   
Najdi nám, najdi smutné jejich střechy ....   

Žal, hlad a hrůza ... Temno bez konce   
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück   
Umlkl chvíli třesk a hluk a křik   
Maminka z Lidic šeptá tichounce   
slova svých písní chvějícíma rtoma   
- co zpívala doma ....   

Hajej spinkej drahý synku   
přestaň plakat pro maminku   
Nechej si zdát o medvídku   
o zahrádce plné kvítků ....   
Skolébá tě moje píseň -   
utajená v písni deště - jsi-li ještě ....   

Tisknu v duchu tvojí ručku   
Zase budeš u maminky ....   
Budeš stavět vodní mlýnky   
u nás doma - po potůčku ....   
Nebolí tě ouško dítě ?   
Je to hrozné - vzali mi tě !   

Jak nám bylo dobře v loni ....   
Přeblažené šťastné chvilky ....   
Nesla jsem tě do postýlky   
když jsi usnul pod jabloní ....   
Moje písně déšť ti zpívá ....   
Pomalu se rozednívá   

Maminko má nespím dosud ....   
Jaký máme hrozný osud !   
Maminko má - mě se stýská.   
Šťastná byla naše víska ....   
Slyším kvokat naše slípky ....   
Voní seno - voní sýpky ....   

U nás doma - víš jak voní   
čerstvý chleba - plástev medu -   
květy v sadě na jabloni ....   
Zapomenout nedovedu ....   
Maminko má, nespím ještě -   
posloucháme píseň deště ....   

Žal, hlad a bolest .... Temno na duši   
jak na dně hrobu už. Spí Ravensbrück ....   
"Kdyby tak věděl muž!" - tu zazní dětský křik   
až všechno přehluší ....   
Hroníku - poslední lidické dítě -   
před zrakem matky zabili tě !   

Kolébky není - ani hrobů není -   
žal, smrt a hrůza - úděl každodenní   
Hasnoucí naděj - v nedohlednu spása   
a úzkost strašlivá mi srdce drásá ....   
Dítě mé - Hroníku! Boženko! - Tatínku !!   
Nikdy už! - Už nikdy - pro naši vzpomínku !!  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
 

 
 
 *  *  *
 
 
Dílo paní Marie Uchytilové - Kučové zná každý občan bývalého Československa.
 
Československá koruna (23mm) platila téměř třicet let
 
"Československá koruna"
platila bezmála 30 let.
Autorka sama o vzniku tohoto platidla píše:
"... jaká to příležitost pro umělce - své srdce celému národu položit do dlaně.!"
 
 
 
*   *   *
 
Slova vyslovená, či napsaná po shlédnutí Památníku dětských obětí války:
 
    Snad mohu říci, že se cítím být velmi poctěn, že jste mi napsala a poslala fotografie z jedinečného díla Vaší matky. Se vší ctí mohu říci, že jsem již dlouhou dobu nebyl tak pohnut, jako nyní, když jsem si prohlížel fotografie soch, které jste přiložila. Je zřejmé dokonce z prvního pohledu, že Vaše matka byla umělkyní nejvyšší třídy, a že její dílo ukazuje ruku opravdového a darem obdařeného profesionála. Ale to je pouze, tak povrchně řečeno. Čím déle se člověk dívá na fotografie dětí a jejich tváře, tím více je vcítěn do ducha reality nevýslovného zločinu, který byl spáchán v Lidicích.
Památník může nepochybně sehrát velkou roli, aby nás vedl k ostražitosti v konání, protože když chceme mír, musí každý z nás dělat vše pro pomoc ve vytváření lepšího a bezpečnějšího světa.
(Dopis  britského pilota, Lorda Leonarda Cheshira dceři paní Uchytilové v době kdy už paní Uchytilová nežila.)
 
 
*   *   *
 
 

 Jak to bylo s lidickými dětmi vypráví paní Anna Nešporová rozená Horáková z Lidic v době tragedie provdaná Kohlíčková.

    Ve starých Lidicích žilo k 10. červnu 1942 celkem 98 dětí.  Po odebrání dětí matkám v aule kladenského gymnásia bylo 7 dětí ve věku do jednoho roku vybráno a odvezeno do Krčské nemocnice v Praze. Z těchto sedmi dětí se vrátilo po válce jen šest.

     91 dětí, starších jednoho roku, bylo odvezeno do Polska do Lodže. V Lodži bylo vybráno dalších 9 na převýchovu v Německých rodinách. Všech devět se po válce vrátilo.

     82 zbylých dětí bylo při převozu z Lodže do Chelmna usmrceno výfukovými plyny ve dvou nákladních automobilech upravených jako plynové komory.

     Tyto děti se již nedožily příjezdu do Chelmna.

     Po tragedii se narodilo ještě 6 dětí v Praze v Dykově ulici č.p. 20, kam byly těhotné ženy z Lidic soustředěny. Z těchto 6 dětí narozených po 10. červnu 1942 se vrátily jen 2.

     Mě se v Dykově ulici narodila dcera Věnuška. Dala jsem jí jméno po manželovi Václavovi Kohlíčkovi, ale pokřtít jsem jí už nemohla, protože jsem byla záhy deportována do koncentračního tábora Rawensbrück v Německu.

    Věnuška se mi již nikdy nevrátila !

    V koncentračním táboře se jedné z našich žen narodil synek, který byl okamžitě esesmany usmrcen a jeho maminka, paní Hroníková, byla za to tenkrát hrozně zbita. To je ten Hroník, na medailích paní Uchytilové jmenovaný bez křestního jména. Byl poslední narozené lidické dítě ze starých Lidic.

     Celou tragedii přežilo tedy jen 17 dětí ze 105.

Lidice 28. června 2000

 
 

   *   *   *
 

    Paní Nešporové zbylo po její dcerce jen strohé Prohlášení za mrtvého. Tenký zažloutlý kopiový papír signovaný Okresním soudem v Kladně.  Pod j.č. R1 2483/28 - III. 17.IV.50.
 
 

*   *   *
 
 
 
Bývalý tajný útulek gestapa pro vězněné těhotné ženy v Praaze v Dykově ulici č.p. 2035) Pamětní deska na dnešním pensionu pro mládež z celého světa navštěvující Prahu36)

35) Bývalý tajný útulek gestapa pro vězněné těhotné ženy v Praze v Dykově ulici č.p. 20
36) Pamětní deska na dnešním pensionu pro mládež z celého světa navštěvující Prahu.
 

     Pod pamětní deskou umístěnou na zdi Pensionu pro mládež v Dykově ulici je přidán plakátek s anglickým překladem pana ing. Jiřího Vondráčka.
 
 
 
THERE  WAS  A  SECRET  OFFICE  OF  GESTAPO  IN  THIS  HOUSE  IN  THE  YEARS  OF  GERMAN OCUPATION  FOR  IMPRISONING  OF  PREGNANT  WOMEN.  THE CHILDERN WHERE  AFTER  THE  BIRTH TAKEN THEM  AWAY  AND  USUALLY  TAKE  WITH  GERMAN  NAMES  FOR  GERMAN  EDUCATION.
WOMEN  WHERE  TRANSPORTED  TO  CONCENTRACION  CAMPS.  SIX  WOMEN  FROM  LIDICE  WHERE  TRANSPORTED  THERE  TOO.
WE  NEVER  FORGET.
 
 
 

*  *  *
 
Děkovný dopis starosty obce Lidice všem dárcům finančních prostředků, bez jejichž pomoci by sousoší nestálo.
 

    Vážené dámy, vážení pánové,
 

    Jako starosta obce Lidice a zástupce všech občanů této malé vesnice blízko Prahy Vám chci poděkovat za Váš velkorysý finanční dar , kterým jste přispěli k dokončení díla – sousoší lidických dětí.

    Toto dílo je svědectvím o lidském zlu a bezpráví, jehož se za 2. světové války dopustili němečtí fašisté na nevinných lidických dětech. Aby mohlo být 82 postaviček z bronzu dokončeno, bylo třeba shromáždit značnou finanční částku. Na této sbírce jste se podíleli i Vy a mnoho dalších  představitelů z různých zemí. Tato akce se tak stala symbolem mezinárodní solidarity a je významnou výpovědí o tom, že svět nezůstává k lidským tragédiím lhostejný.
 

        S poděkováním a úctou
 
 

                                                                                Václav  Z e l e n k a
                                                                                Starosta obce Lidice

V Lidicích, dne 25. července 2000

 

*  *  *
autor: Antonín Nešpor