Společný hrob lidických mužů je stále zaplaven věnci a květinami.
        Z různých krajů a zemí přicházejí občané,  aby se poklonili jejich jasné památce.
        Národ nezapomněl.
        Nezapomněli ani ti, kteří bojovali na vzdálených bojištích, ani ti, kteří prošli peklem nacistických mučíren, nikdo  z nich nezapomněl, neboť Lidice byly jim všem symbolem svobody, za niž bojovali. Staly se nesmrtelnými v srdcích i v dějinách celého světa.
        A čteme-li dne prosté, ale tím více dojemné vzpomínky, vyvěrající ze srdcí těch, kteří je nejvíce znali a milovali, nemůžeme se ubránit hlubokému pohnutí. Slova, prostá  slova, jež jako by byla ozvěnou prostých životů horníků, rolníků dělníků z Lidic, padají do našich niter a rostou ve věčnou lásku.
        Nechť tato láska je vavřínem, jímž ověnčíme jejich jména.