Projdeme letos obě tyto trasy, tu do Crivitz i tu tradiční, do Nového Boru. Lidické ženy se vracely různými cestami, jejich návraty stále mapujeme. Vrátily se, aby teprve zjistily, že nemají domovy, muži nežijí a děti jsou neznámo kde.

    Podařilo se nám zorganizovat několik besed, kde své autentické zážitky tři dosud žijící Lidické ženy vyprávěly. Většina zúčastněných jen mlčky naslouchala. Asi si také přestali mnozí klást otázku, zda trasu 30 km denně zvládnou a zda se dá občas na trase přespat venku. Ženy totiž tehdy na pochodu smrti šly až 50 km denně, dopřány jim byly často jen 3 hodiny spánku, jen v chatrném oblečení a třeba v mokrém lese bez střechy nad hlavou. Jejich vzpomínky sdělujeme dále, zazněly i na besedách v České Lípě nebo v Drážďanech.

    Všechny vás na pochod zveme. Každý rok je nás na trase o něco víc. Někdo se připojí jen na jednu etapu, někteří na více, jak má kdo čas, možnosti a výdrž.
    Někdo se vydá raději na kole, někdo sám, jiný s celou rodinou, přáteli. A někdo přijede na přivítání v cíli v Novém Boru u Lidické lípy, 22. května, ve stejný den, kdy sem došly Lidické ženy v roce 1945.
    Těšíme se na vás. Je to zkušenost, na kterou se nezapomíná.