Jak jsme je znali           <=|   005   |=>            Obsah    Ú V O D E M     Šest let již uplynulo od hrozné vichřice lidského běsnění, která v noci z 9. na 10. června smetla českou vesnici Lidice.
Sbírka obrázků "Lidice, jak jsme je znali" nevznikla  z potřeby  vydati další dokument činnosti Němců v naší vlasti. Jejím
posláním je zachovati příštím ukázku obce, jejíž jméno mělo býti vymazáno z map i z paměti českého lidu, které se však stalo
symbolem utrpení národa za poslední války.
 
    Mnohé obrázky jsou zhotoveny neumělou rukou, jiné vznikly za těžkých podmínek, často byl život autora obrázku v sázce.
Děkujeme všem, kdo obrázky pro toto dílo zapůjčili.
 
    Lidice jsme znali jako jejich sousedé. Barokní kostel uprostřed návsi poněkud výše než rolnické usedlosti kolem, v řadě s
nimi škola a fara,  za i mezi nimi  rodinné domky horníků a hutníků kladenských průmyslových závodů, to byly Lidice.
Svým vzhledem byly podobné mnohým jiným českým vesnicím, životem však přece jen jiné. Zemědělský lid tu žil ve vzácné
shodě s průmyslovým dělnictvem ve společných radostech i starostech denního života, vzájemně se doplňuje. Touha dělníků
mít vlastní krov nad hlavou, mít též kousek půdy, na níž by po svém zaměstnání pracoval, došla v Lidicích splnění v hojné
míře. Přispívala jistě k dobrému soužití i k místnímu patriotismu.

 

Jak jsme je znali           <=|   005   |=>            Obsah