Projekt Rozeznění - Lidice 2012 byl oficiálně ukončen.
Sláva (!)
V květnovém obecním zpravodaji 2014 se dočítáme z pera ředitele Památníku Lidice, že: "Rámcová smlouva o spolupráci při realizaci projektu Rozeznění byla 7. 9. 2011 uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2014 a v řádné lhůtě odmítl Památník Lidice písemně její prolongaci." Na tomto místě je vhodné upozornit, že ukončení projektu bylo vyžádáno na popud Občanského sdružení Lidice (OSL) dopisem bývalého starosty obce ing. Miroslava Kaliby ze dne 14.4.2014 , viz "Otevřený dopis náměstkyni ministra kultury" uveřejněný na webových stránkách OSL. Text nejenže sestavil, ale i zajistil jeho včasné doručení na MK.
Protože smlouva byla sepsána a podepsána za značně
nevýhodných podmínek a nedala se bez finančních sankcí řádně ukončit, MK
se následně společně s vedením PL rozhodlo, že žádosti Lidických
občanů na okamžité zrušení této smlouvy nevyhoví. Dle smlouvy se PL po
spuštění projektu v české a německé verzi vzdal jakékoliv obsahové kontroly
a tedy i eventuálnímu zásahu.
Projekt běžel na Pietním území celé dva roky.
Jeho přínos pro PL a návštěvníky nebyl doposud zveřejněn a nebylo
z tohoto pokusu vyvozen jakýkoliv závěr, natož aspoň dodatečná omluva
Lidickým.
Na Pietní území fabulace či dokonce nepravdy
nepatří, čehož by si měl být vědom v prvé řadě ředitel PL a také
jeho řídící orgán – ministerstvo kultury. Škoda, že si tento fakt
nikdo z odpovědných neuvědomil ještě před podepsáním smlouvy se Sonosférou!
Nyní stojíme ale před daleko horším problémem.
Projekt Rozeznění byl smlouvou omezen na 2 roky
v případě včasného vypovězení. Projekt oltářní mensy s Pannou
Marií s přízviskem Lidická, případně Matky Lidických dětí bude natrvalo
umístěn na PÚ!
Zřejmě se díky tomuto projektu podaří rozdrobit
podnes kompaktní Pietní území na dosud ekumenickou část a nově vznikající
ideologický prostor základů bývalého kostela, kde se v těchto dnech
začaly budovat základy budoucí oltářní mensy s reliéfem Madony Lidické
(jak zní původní autorův název nového mariánského obrazu).
Madona, takzvaná Lidická, resp. též Matka
Lidických dětí v keramické formě bude trvale umístěna na základech kostela.
Nový, čistě římskokatolický mariánský kult bude posvěcen Otcem Dominikem,
kardinálem Dukou v den konání tryzny.
Od šedesátých let, kdy proběhly poslední úpravy Pietního území, až po dnešek se tím jednolitý ekumenický prostor rozdělí na původní ekumenickou část a římskokatolické církvi zasvěcený prostor základů kostela sv. Martina.
Tedy nikoliv, jak míní a píše pan ředitel: "Postavení mensy na základech kostela a umístění symbolického
obrazu P. Marie Lidické tak po letech vytváří ekumenický prostor důstojný
pro věřící z ČR a celého světa a rozšiřuje nabídku pietních míst na území
bývalých Lidic."
Pokud takto chápe ekumenu, dopustil
se bohužel pravého opaku – vytvořil překážku pro věřící ostatních
křesťanských církví a též pro věřící ze zahraničí, kteří se modlí k jinému
božstvu či učitelům.
Jen těžko přijde např. evangelík, jehož učení mariánský
kult neuznává a bude se zde, u římskokatolické ikony modlit.
Základem ekumeny není rozdělování církví,
ale naopak snaha po jejich propojení ve "společném domě"
na podkladě základního ekumenického symbolu, kterým je kříž. Ten je již
od konce války vztyčen nad společným hrobem mužů.
Dalším atributem ekumeny je naděje symbolicky vyjádřená lodí. Takováto plachetnice je umístěna na mense pod křížem v ekumenické kapli v lidické Oáze. Pražští katolíci každoročně právě zde provádějí svoji bohoslužbu v den konání pouti z Prahy do Lidic. Stejně tak jsou zde slouženy mše evangelické nejen české, ale i německé.
Dnes už nežijící ženy, z větší části pochované na
novém hřbitově, by si instalaci mariánského symbolu nepřály.
Určitě neměly zájem, aby se po dokončení poválečných
úprav před šedesáti lety, cokoliv dál na Lidické pláni měnilo. Odmítly
i vztyčení další sochy národního umělce Josefa Malejovského v osmdesátých
letech minulého století, která jistojistě nebyla římskokatolická. Osud
sochy je popsán v týdeníku Tvorba pod názvem "Lidická polednice".
Model je možno uvidět v kanceláři starostky Lidic.
Existuje ještě jeden přímý důkaz, který dotvrzuje
postoj Lidických žen k této otázce. Po válce výstavbu plánovaného kostela
na návsi odmítly. Proč, když se ještě v koncentračním táboře modlily,
aby se v Lidicích s nejbližšími ve zdraví sešly?
Jejich prosby vyslyšeny nebyly!
Po návratu "domů" se nesetkaly s nikým a s
ničím.
Muži zastřeleni, vesnice zahlazena pod zem, a ze
105 dětí a vrátilo jen 17. Jejich život byl přerván doslova na dvě půlky,
kdy z té první jim nezůstalo vůbec NIC.
Neměly tedy důvod si přát nový kostel. Většina z
nich ztratila víru. Madonu, natož zvanou Lidickou či dokonce Matku Lidických
dětí by také odmítly.
Panu kardinálovi se však název "Panna Maria Lidická
, Matka Lidických dětí" líbí, jak jsme se dozvěděli jinde. Ale těžko
by pod vahou zločinu v Lidicích toto svoje zalíbení vysvětloval třeba
paní Františce Hroníkové, jejíchž pět dětí zplynovali nacisté v Chelmnu
a navíc jí ještě šesté novorozeně hned po porodu v Ravensbrücku, "auzérky"
usmrtily.
Těžko by jí vysvětloval, že právě Panna Maria bude
matkou jejích zavražděných dětí: Josefa (14 let), Boženy(13 let), Zdeňky(12
let), Zdeňka(8 let) a Marty (17 měsíců). Poslednímu ze svých dětí - chlapečkovi
nemohla dát ani jméno, než byl usmrcen.
Není co dodat, oltářní mensa s mariánským reliéfem se už staví. 14. června ji primas církve římskokatolické posvětí a dnes již nežijící ženy budou na věky jen tiše shlížet z opodál stojícího nového hřbitova na tu, která jejich děti (nebo snad vlastní ?), neochránila.
Současným zvoleným a jejich nadřízeným i povýšeným se to však líbí.
Opět zvítězila pravda, ale čí ta pravda je? - určitě
ne již nežijících Lidických matek.
S trvalým umístěním keramické podoby Panny Marie
Lidické zvané matka Lidikcých dětí na základech kostela nesouhlasící: Antonín
Nešpor - bratr Věnceslavy Kohlíčkové, která se ke své mamince po válce
nevrátila.