Stojíme před dalším dilematem.

Projekt Rozeznění - Lidice 2012 byl oficiálně ukončen.

Sláva (!)

    V květnovém obecním zpravodaji 2014 se dočítáme z pera ředitele Památníku Lidice, že: "Rámcová smlouva o spolupráci při realizaci projektu Rozeznění byla 7. 9. 2011 uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2014 a v řádné lhůtě odmítl Památník Lidice písemně její prolongaci." Na tomto místě je vhodné upozornit, že ukončení projektu bylo vyžádáno na popud Občanského sdružení Lidice (OSL)  dopisem bývalého starosty obce ing. Miroslava Kaliby ze dne 14.4.2014 , viz  "Otevřený dopis náměstkyni ministra kultury" uveřejněný na webových stránkách OSL. Text nejenže sestavil, ale i zajistil jeho včasné doručení na MK.

    Protože smlouva byla sepsána a podepsána za značně nevýhodných podmínek a nedala se bez finančních sankcí řádně ukončit, MK se následně  společně s vedením PL rozhodlo, že žádosti Lidických občanů na okamžité zrušení této smlouvy nevyhoví. Dle smlouvy se PL po spuštění projektu v české a německé verzi vzdal jakékoliv obsahové kontroly a tedy i eventuálnímu zásahu.
    Projekt  běžel na Pietním území celé dva roky. Jeho přínos pro PL a návštěvníky  nebyl doposud zveřejněn a nebylo z tohoto pokusu vyvozen jakýkoliv závěr, natož aspoň dodatečná  omluva Lidickým.
    Na Pietní území fabulace či dokonce nepravdy  nepatří, čehož by si měl být vědom v prvé  řadě ředitel PL a také jeho řídící orgán – ministerstvo kultury.  Škoda, že si tento fakt nikdo z odpovědných neuvědomil ještě před podepsáním smlouvy se Sonosférou!
 

    Nyní stojíme ale před daleko horším problémem.
    Projekt Rozeznění byl smlouvou omezen na 2 roky v případě včasného  vypovězení. Projekt oltářní mensy s Pannou  Marií s přízviskem Lidická, případně Matky Lidických dětí  bude natrvalo umístěn na PÚ!

    Zřejmě se díky tomuto projektu  podaří rozdrobit podnes kompaktní Pietní území na dosud  ekumenickou část a nově vznikající ideologický prostor základů bývalého kostela, kde se v těchto dnech  začaly budovat základy budoucí oltářní mensy s reliéfem Madony Lidické (jak zní původní autorův název nového mariánského obrazu).
    Madona, takzvaná Lidická, resp. též  Matka Lidických dětí v keramické formě bude trvale umístěna na základech kostela. Nový, čistě římskokatolický mariánský kult bude posvěcen Otcem Dominikem,  kardinálem Dukou v den konání tryzny.

    Od šedesátých let, kdy proběhly poslední úpravy Pietního území, až po dnešek se tím jednolitý ekumenický prostor rozdělí na původní ekumenickou část a římskokatolické církvi zasvěcený prostor základů kostela sv. Martina.

    Tedy nikoliv, jak míní a píše pan ředitel: "Postavení mensy na základech kostela a umístění symbolického obrazu P. Marie Lidické tak po letech vytváří ekumenický prostor důstojný pro věřící z ČR a celého světa a rozšiřuje nabídku pietních míst na území bývalých Lidic."
    Pokud  takto chápe  ekumenu, dopustil se bohužel  pravého opaku – vytvořil  překážku pro věřící ostatních křesťanských církví a též pro věřící ze zahraničí, kteří se modlí k jinému božstvu  či učitelům.

    Jen těžko přijde např. evangelík, jehož učení mariánský kult neuznává a bude se zde, u římskokatolické ikony modlit.
    Základem ekumeny není rozdělování  církví, ale naopak snaha po  jejich propojení  ve "společném domě" na podkladě základního ekumenického symbolu, kterým je kříž. Ten je již  od konce války vztyčen nad společným hrobem mužů.

    Dalším atributem ekumeny je naděje symbolicky vyjádřená lodí. Takováto  plachetnice je umístěna na mense pod křížem v ekumenické kapli v lidické Oáze. Pražští katolíci každoročně právě zde provádějí svoji bohoslužbu v den konání pouti z Prahy do     Lidic. Stejně tak jsou zde slouženy mše evangelické nejen české, ale i německé.

    Dnes už nežijící ženy, z větší části pochované na novém hřbitově, by si instalaci mariánského symbolu nepřály.
    Určitě neměly zájem, aby se po dokončení poválečných úprav před šedesáti lety, cokoliv dál na Lidické pláni měnilo. Odmítly i vztyčení další sochy národního umělce Josefa Malejovského v osmdesátých letech minulého století, která jistojistě nebyla římskokatolická. Osud sochy je popsán v týdeníku Tvorba pod názvem "Lidická polednice". Model je možno uvidět v kanceláři starostky Lidic.
 
    Existuje ještě jeden přímý důkaz, který dotvrzuje postoj Lidických žen k této otázce. Po válce výstavbu plánovaného kostela na návsi odmítly. Proč, když se ještě v koncentračním táboře  modlily, aby se v Lidicích s nejbližšími ve zdraví sešly?
    Jejich prosby vyslyšeny nebyly!

    Po návratu "domů" se nesetkaly s nikým a s ničím.
    Muži zastřeleni, vesnice zahlazena pod zem, a ze 105 dětí a vrátilo jen 17. Jejich život byl přerván doslova na dvě půlky, kdy z té první jim nezůstalo vůbec NIC.

    Neměly tedy důvod si přát nový kostel. Většina z nich ztratila víru. Madonu, natož zvanou Lidickou či dokonce Matku Lidických dětí by také odmítly.
 

    Panu kardinálovi se však název "Panna Maria Lidická , Matka Lidických dětí" líbí, jak jsme se dozvěděli jinde. Ale těžko by pod vahou zločinu v Lidicích toto svoje zalíbení  vysvětloval třeba  paní Františce Hroníkové, jejíchž pět dětí zplynovali nacisté v Chelmnu a navíc jí ještě šesté novorozeně hned po porodu v Ravensbrücku, "auzérky" usmrtily.
    Těžko by jí vysvětloval, že právě Panna Maria bude  matkou jejích zavražděných dětí: Josefa (14 let), Boženy(13 let), Zdeňky(12 let), Zdeňka(8 let) a Marty (17 měsíců). Poslednímu ze svých dětí - chlapečkovi  nemohla dát ani jméno, než byl usmrcen.
 

    Není co dodat, oltářní  mensa s mariánským reliéfem se už staví. 14. června ji primas církve římskokatolické posvětí a dnes již nežijící ženy budou na věky jen tiše shlížet z opodál stojícího nového hřbitova na tu, která jejich děti (nebo snad vlastní ?), neochránila.

    Současným zvoleným a jejich nadřízeným i povýšeným se to však líbí.

    Opět zvítězila pravda, ale čí ta pravda je? - určitě ne již nežijících Lidických matek.
 

    S trvalým umístěním keramické podoby Panny Marie Lidické zvané matka Lidikcých dětí na základech kostela nesouhlasící: Antonín Nešpor - bratr Věnceslavy Kohlíčkové, která se ke své mamince po válce nevrátila.



Pro zpravodaj připravil 13.5.2014 Antonín Nešpor