Zvěrstva na nevinných lidech, nebo spravedlivá odplata za nacistické řádění?  Dvojí interpretace poválečných událostí dodnes rozděluje generace pamětníků i jejich potomků. Tragické masakry sudetských Němců patří k nejtemnějším kapitolám naší novodobé historie, během níž Češi zabili v rozmezí několika týdnů snad nejvíce nevinných lidí.

    Tolik částečná citace z internetu.

    Opravdu byli všichni nevinni?
    Tato otázka, jak asi cítíme, sem nepatří.

    Stejně jako sem nepatří uvažování, zda-li se jednalo o zvěrstvech na nevinných lidech, nebo spravedlivé odplatě za nacistické řádění.
S ohledem na zavražděné se vůbec nepatří uvažovat o kategorii vraždy.

    Poválečný odsun byl spravedlivý, ale vraždění ne!

    Každá příčina vyvolává následky!  Dalo by se uvažovat i bez tohoto pravidla, jenže příkladně: kdyby nebylo masakru v Lidicích, kde měla režii třetí říše, těžko by se stal jakýkoliv exces vůči německy mluvícímu obyvatelstvu v roce 1945.
    Vynecháme-li druhou světovou válku, pak  v roce 1945 by v Československu asi pokračovala prvorepubliková atmosféra.
    Nebyla by příčina, nebyl by ani následek.

V Lidicích by se v roce 1945 opět konalo boží tělo, jako v minulých letech a v Postoloprtech by obě národnosti žily dál  v pracovní pospolitosti, zvelebujíce Československou republiku. Zřejmě by vládl klid a mír.

    Bez ohledu na to, že v historii „kdyby“ neexistuje, stále platí, že kdo seje vítr, ten sklízí bouři.  Tomu málokdy, málokdo dokázal zabránit.

    Lidice uvádím, jako příklad bezprecedentního jednání a zároveň tvrdím, že ať popisované excesy byly po válce jakkoliv nelidské a odsouzeníhodné, nenesou na jejich vzniku žádnou vinu občané poválečného Československa, jako celek.

    Ve svých důsledcích nacistický vítr dokázal kácet téměř v každé československé rodině, pak se nedivme, že to někdo po válce neunesl a vraždil.

    Byl to ale jedinec, nikoliv systém, kdo vraždil v Postoloprtech. V Lidicích to byl systém, nikoliv jedinec.
    V tom je rozdíl.

    Přesto je jasné, že se na Lidice ani Postoloprty nesmí zapomenout!
 

    Bez ohledu na to, jak a proč byl odsun německé menšiny z Československa koncipován, stal se pro většinu odsunutých  mementem.  Jak vidno, dodnes si to všichni pamatují, že byli odsunuti a že divoký odsun se stal pro některé osudným.

    Vypadá to, že si u nás připomínáme lidické mučedníky, muže, děti i ženy a Němci si připomínají svoje postoloprtské a z jiných míst. Bereme tyto historické skutečnosti jako příklady zlovůle, přesto se ale diametrálně lišící.

    V případě Lidic to bylo programové a v zájmu třetí říše, zatímco v Postoloprtech se zvůle projevila spontánně, bez státní podpory.  Po Lidicích nikdy nepřipadlo říšským orgánům, aby vyšetřovaly, kdo se účastnil a kdo rozkázal vraždit. Prostě jen vymazaly Lidice z povrchu zemského.

    V našem zájmu bylo naopak objasnit postoloprtskou zlovůli, označit a potrestat jednotlivce, nikoliv aparát, nikoliv armádu, ale jednotlivce, který příkaz vydal.

    Kdyby tomu bylo naopak a genocida byla naší státní poválečnou doktrínou, nebylo by koho odsunovat.

    Kdyby nebylo německého nacismu, pokračovala by zřejmě Masarykovská republika dál ve svém vývoji a nebylo by excesů ani v Postoloprtech, ani nikde jinde.

    Bez příčin by nepřišel následek, ani ten nechtěný a odsouzeníhodný.

    Protože je důležité pro všechny, aby se na nelidské chování nezapomínalo, dovolil jsem si navrhnout k diskusi přibližné znění nápisu na eventuelní desce, či pomníku postoloprtským.

    Připomínejme si všechny mučedníky, ale zároveň nezapomínejme na jejich vrahy!
    Jsme tu od toho, abychom nerozšířili jejich řady a nezavdali tak příčinu našim potomkům!

Články navozující dané téma najdete na adresách:
http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/postoloprty_nemci_20090105.html

http://www.postoloprty.advice.cz/mesto-a-okoli/ocima-deti/ocima-deti-5.html