Kolik by stála škola? (pokračování)

    Dohady, co kdyby nemají v historii cenu,  důležité je držet se faktů.

    Vedení PL opět nezklamalo v "komunikaci" s obcí. Má v úmyslu naplnit původní záměry předchozích generací a postavit v Lidicích ekumenický kostel.

    Otázka zní jaké předchozí generace má vedení PL na mysli?

    A´t přemýšlím, jak chci o původním obyvatelstvu starých Lidic jako o předchozích generacích, tak muži určitě kostel měli až do své tragické smrti. Nelze tedy spekulovat s jejich přáním.

  Zbývají ženy a jen několik dětí, které si původí kostel mohou pamatovat.  Ženy navrátivší se z lágru, po zjištění co se vlastně stalo, že přišly o domovy o muže a přes všechny svoje prosby a modlení k bohu všemohoucímu i o děti, nedivme se, že o obnovu kostela nestály.  Možná, že by jim připomínal jejich svatbu i pak místo křtu jejich zavražděných dětí. Nakonec k čemu by jim kostel byl, když už se stejně nemodlili, také ke komu.

    Kdyby ale kostel chtěly, stál by hned vedle čísla 150, uprostřed návsi. Ve starých plánech je architektem navržen.
Stejně tak byly v obci navrženy hospodářské usedlostí.  Místo kostela byl vystavěn kulturní dům a zemědělskou výrobu převzal Státní statek Buštěhrad.
    Potud fakta, která těžko někdo změní.

    Dalo by se polemizovat, kdo nám vlastně podsouvá takové argumenty, že předchozí generace kostel chtěly a tedy existoval legitimní záměr, který lze dnes oprášit a předložit veřejnosti.

    Vím sice o skupině mladých křesťanů z Prahy, která usilovala o výstavbu nového kostela v Lidicích. Lze se o nich dočíst ve stati Čtyřicet poutí. 

    Takže ne předchozí generace, ale mladí křesťané (v roce 1968 mladí), dnešní vrstevníci chtěli kostel.   Dodnes okolo výročí do Lidic docházejí a každoročně se přijdou pomodlit do kaple, která k tomuto účelu byla v Oáze zřízena.
    Některé věřící z těch poutí osobně znám, ani jeden není z Lidic, ani jeho předkové zde nežili.

    Jestliže ale vedení PL využívá k prosazení stavby kostela klamnou reklamu, pak je to tristní nejen pro nás pozůstalé ale nehorázné i vůči ostatním spoluobčanům, kteří nemají historické povědomí.

    Na zasedání se mluvilo o výstavbě dalších domů v západní  části, i když zatím jen v rámci výběru realitní agentury.

    Pro Lidické občany by byla daleko potřebnější škola, možná i malotřídka, než kostel, aby děti nemusely dojíždět.  Nedá se totiž předpokládat, že během další generace se v obci vytvoří tak silná náboženská obec, aby se kostel pro obec vyplatil.
    Komu má tedy sloužit. Dva autobusy věřících by se do něj podle pana Prokůpka vešly.

    Na druhé straně, kdyby se tak lehce našly peníze na školu, jako se našly na ministerstvu kultury pro výstavbu kostela, pak by bylo všechno dobře nastaveno pro rozvoj budoucích generací.  Zastupitelstvo obce by mělo začít jednat v tomto smyslu.

    Přeci jen jde o výnos z našich daní, za který by se měl kostel postavit. Vytvářet za naše peníze komfortní turistickou atrakci související prakticky jen okrajově s Pietou Lidic je mrháním prostředky poplatníků.

    Odůvodnění, že návštěvníci, kteří mají potřebu se po seznámení s lidickou  apokalypsou pomodlit, nebo meditovat, nemají v Lidicích kde je, demagogická lež. 
    Lze jí najít na první straně zdůvodnění stavby, cituji:
    "Duchovní centrum místní komunity, otřesené zážitky válečných let, tak nebylo nikdy znovu založeno a ani návštěvníci, kteří hledají po střetu s otázkami minulosti kontemplaci takové místo nenacházejí." 
 
    Jediný komentář k závěru předchozího souvětí je, že takoví návštěvníci buď špatně hledají, nebo nehledají vůbec, nebo, je jich zanedbatelné množství, protože v Oáze se jejich přítomnost nijak neprojevuje, nebo (tuto alternativu připouštím jen kvůli vyjmenování všech eventualit), dostávají od průvodců mylné informace, že v Lidicích ekumenický, veřejně přístupný prostor, není.
    V době provozu Muzea je Oáza vždy otevřena.
 
    No a jestli se někomu zdá, že kaple v Oáze je moc daleko od Muzea a Pietního území, pak vězte, že tento argument s ohledem na naturel věřících neobstojí. Neřkuli, obdržel jsem názor od věřícího člověka a tedy kvalifikovaný, cituji:
"Je to tak, že kdo chce meditovat nebo se modlit může klidně na celém pietním území".
 

    Příště - výtah z projektu



Pro Zpravodaj 23.2.2008  připravil Antonín Nešpor