Dne 27.11. 2007 zavítala do pražské Lucerny světová kytarová jednička, australský kytarista Tommy Emmanuel (narozen 31.5. 1955 v australském Novém Jižním Walesu). Je považován za nejrychlejšího trsátkového hráče planety, sám Eric Clapton, rovněž světově proslulý kytarista o něm prohlásil, že neexistoval a asi dlouho nebude existovat kytarista jako on.
Byl nominován
na cenu Grammy a roku 1999 získal titul CGP (certified guitar player) za
celoživotní přínos ve hře na kytaru. V roce 2000 vystoupil v závěrečném
ceremoniálu OH v Sydney (2,75 miliard diváků). Ročně uskutečňuje 340 živých
koncertů po celém světě.
Tommy
Emmanuel je výjimečný především díky své zcela osobité technice hraní ve
stylu finger-picking. Hraje oběma palci, vybrnkává oběma rukama (i na hmatníku),
na kytaře provádí nespočet zvukových efektů (má ozvučené celé tělo kytary),
dokonce na ni dokáže hrát jako na bicí soupravu dlouhá bubenická sóla,
která jsou od zvuku a techniky opravdových bubnů k nerozeznání.
Po nesnadně popsatelném koncertě v Lucerně uskutečnil Tommy Emmanuel autogramiádu. V předlouhé frontě stáli nejrůznější lidé. Dámy, pánové všech věkových kategorií, mladé slečny s památníky, kytaristé s kytarami, novináři s novinami. Tommy seděl u stolku, a ačkoliv musel být neskutečně unavený, s každým prohodil pár slov, poděkoval a podepsal se. Lihovou fixou dával autogramy na přední desku donesených kytar (takovou kytaru si majitel pro jistotu již nikdy neumyje), dokonce si na některé (mnohdy obstojná pádla) zabrnkal a nešetřil na adresu nástroje chválou. No komu se poštěstí, že si sám T.E. zahraje na jeho kytaru?
Zařadil
jsem se na samý konec fronty, za to však s obrovským trumfem v ruce.
Každý
občan Lidic asi ví, že pan Antonín Nešpor zmešká málokterou kulturní akci
v přilehlém okolí a co víc, že vždy sebou přinese balík zápalek s
tematickými nálepkami (viz jeho nedávná výstava v kavárně Ateliér v Kladně).
Protože
je rovněž zaníceným příznivcem Tommyho Emmanuela, nemohlo tomu ani být
jinak, aby nevyrobil kolekci osmi Emmanuelových
motivů ve specielním dárkovém balení pro něho samotného.
Kolekce
to byla krásná. Jak jsem tak s ní stál ve frontě, lidi se začali ptát,
kde sirky mohou zakoupit a za kolik jim jednu krabičku prodám. Mohl jsem
sirky pohodlně začít dražit a věřím, že bych došel k pozoruhodným hodnotám.
Ale nedal jsem z ruky krabičku ani jedinou, protože to byl osobní dar.
Nejdříve
jsem před Tommyho položil svůj památník (který toho už také hodně zažil).
T.E. se rozmáchl k velkorysému podpisu, když tu jeho pohled utkvěl – na
balíčku zápalek. Dlaň svírající fixku se zastavila v půlce pohybu.
Tázavě se na mě podíval, zvědavě na mě kývl a bez jediného slova sáhl po
krabičkách sirek. Okolní dav ztichl. Tommy měl oči jen pro sirky a já mu
rychle vyprávěl o Lidicích a ojedinělé zálibě autora nálepek. Okolní reportéři
začali fotografovat a T.E. podepsal po památníku i krabičku po krabičce.
Byl z nich zjevně okouzlený, asi se mu něco podobného nestává každý den.
Kolekci položil na stůl vedle sebe a mně díky sirkám věnoval krátkou odbornou
konzultaci.
Tak,
řekl jsem si: "Teď, milé sirky, procestujete Evropu a skončíte v
Austrálii". Přeji vám hodně štěstí i novému majiteli!
Z Lucerny
jsme vycházeli ve společnosti Tommyho Emmanuela – vidím ho stále před sebou.
Největší kytarista světa stoupá po schodišti, prochází halou, otáčí se
k naší nepočetné skupince, zdraví nás a mává. Nasedá do přistaveného auta
– s balíkem zápalek přitisknutým k zimníku.