Na záběru starého dokumentárního filmu o lidické tragedii je vidět průvod přicházející na první lidickou tryznu.  V místech, kde začínaly staré Lidice se na okamžik objevují po stranách vozovky dva patníky sdělující kolemjdoucím, že zde začínají Lidice.
 
    Takových patníků se nám podařilo najít zatím jen šest.  Zřejmě jimi byly osazeny hned po válce všechny vstupy do starých Lidic, možná i polní cesty a vyznačovaly katastr.

    Do starých Lidic vedly cesty z Buštěhradu, z Bělok, z Makotřas a ze Hřebče.  Další  cesty vedoucí přes hranice katastrů jsou už jen polní, ale na nich mohly být patníky také.

    Patníky jsou asi 2 metry dlouhé, 25 x 25 cm na opracovaném průřezu. Mohou vážit odhadem tak tři metráky. 

    V záhlaví jsou vždy na protilehlých plochách vytesána pořadová čísla a na druhých protilehlých plochách nápis 1942 L 1945 . Patníky tedy pocházejí z doby těsně po válce. Dodnes je lze vidět v původním osazení při vjezdu do starých Lidic od Makotřas a od Hřebče. Jiné vztyčené jsme zatím nenašli.

    Od Makotřas má patník vlevo číslo 1 a vpravo číslo 8.  Podle toho usuzujeme, že takových patníků bylo minimálně osm, ale jak se dozvíme dále, není to počet konečný.

    Při cestě od Hřebče narazíme po pravé straně na patník mírně nakloněný. Je v místech, kde se říká pod „Tasovem“, nebo také místopisně pod  „Klobukem“.  Tam začíná katastr obce Lidic a je označená patníkem s číslem 6.

    Nevíme čí zásluhou se v roce 1945 objevily. Jisté však je, že byly zhotoveny rukou kameníka, který je tehdy nenařezal a nevytesal strojově. Musel na nich  paličkou s majzlíkem tvrdě pracovat.  Tři patníky tedy máme, stojí na svém místě od roku 1945.
Kde leží ale ostatní?

    Do terénu je někdo musel osadit hned v pětačtyřicátém v období od 5. května do 10. června. Až do osvobození to nešlo a na 3. výročí už stály.
Předpokládejme, že se opravdu jedná o hraniční patníky katastru a tak jich mohlo být mnohem více a dokonce mohou být stále na svém původním místě někde uprostřed polí.

    V poválečných letech kdosi některé z patníků vytáhl ze země a svezl je k základům bývalé školy. Hranice katastru sice zůstávaly, ale políčka se slučovala v lány. Takový patník uprostřed pole je překážka, která zemědělcům ze statku mohla překážet natolik, že patník, nebo také mezník vytáhli „hranice-nehranice“ a odvezli do starých Lidic, kde jsou podnes zahrabány.  Ani ne v řadě, jak by se možná slušelo, ale bez ladu a skladu asi jak je shodili z korby valníku. Zůstávají tam celá léta, bez většího povšimnutí, zarostlé travou s postupným nánosem přirozeného sedimentu propadají postupnému zapomnění.  V tom zapomnění jim ale na začátku musel někdo pomoci a zahrnul je zeminou.  Jenomže, jak se zemina propadá postupně do suti bývalé vesnice, objevují se větší kamenné kvádry.

    Jenomže co když právě v zemi zahrabané patníky vlastně nikdy nebyly osazeny a jsou na původním složišti, odkud se braly a rozvážely po okolí k usazení a ostatní dodnes jsou roztroušeny podél hranice katastru?  Patníky zahrabané u školy mají čísla 1, 2 a 9, takže další přetržitá řada.a jednička už se opakuje, viz patníky na cestě od Makotřas.

    Kdo je sem navezl a zahrabal není zatím známo, ale předpokládejme, že to nebylo za účelem jejich zničení a zahlazení jejich existence, ale že už nebyly potřeba označovat hranice katastru.
Svým způsobem jsou to památníky na období, kdy obec Lidice byla srovnána se zemí a násilně vymazána z map, tedy v létech 1942 – 1945, což vytesáno na každém patníku mělo navždy připomínat.

    Lidický katastr sahá až k Dolanům, takže míst na prozkoumání je jistě dostatek.

    O dalším našem bádání Vás budeme informovat na těchto stránkách.
    Děkujeme předem čtenářům, kteří  upozorní na další zmizelé patníky na adresu webu.
 

    Komu asi překážely?   Byl to jen technický problém kolektivizace zemědělství, nebo to bylo něco jiného?  Na tyto a další otázky se budeme snažit najít odpovědi.

    Psáno pro Zpravodaj 4.8.2007   Jaroslav Adamec a Antonín Nešpor  foto autor

Novinka  "pod čarou".      Kousek od obecní hrušně směrem ke škole se objevil čerstvě zasazený ovocný strom – švestka. Je k podivu, že na pietním území někdo povolil po 65. letech sázet ovocné stromy, ale o tom jinde.