Dostal jsem zakázku z Lovosic od firmy,    která vyrábí náhradní díly na osobní automobily  Mitsubischi.  Když mi toto můj dispečer sdělil,  tak jsem se jej ptal z legrace  jestli opravdu pojedu do Japonska,  ale on mi samozřejmě sdělil,   že ne,   že pojedu do městečka BAIRO-Canavese v oblasti Vallé d´ Aosta v Itálii.

    Po naložení zboží jsem odpoledne v pátek vyjel směr Rozvadov,  potom po A93 na Regensburg a potom po A9 směr Mnichov.  Když jsem přijížděl k bavorskému Mnichovu,  tak jsem znovu již po několikáté obdivoval Allianz Arénu,  kde se hralo MS v kopané.
    Jedná se totiž o stavbu stadionu velmi moderní až futuristickou.  Když přijíždíte blíže,  tak se vám to jeví,  jako když položíte na holé pláni hodně velký koblížek, který je celý prosklený a plastový.  Zajímavostí je,  že zde hrají své mistrovské zápasy bundesligy jak slavný Bayern Mnichov,  tak i „Lvi“ 1860 SV Mnichov.
    Bayern hraje obvykle v červených dresech a tak je také Aréna při jejich zápasech osvícená červenou barvou.  Když hraje 1860 SV München,  tak je tato Aréna osvětlena na modro.  Před touto arénou musíte najet na A8 směr Insbruck.  Když objedete po A 99 po velkém okruhu Mnichov,   tak se dostanete do krásné roviny,  která vede směrem do Rakouska a dále ve směru na Itálii.   Po přejezdu rakouských hranic u Kufsteinu si musíte zakoupit za 7.60 Eur dálniční známku a pokračujete dále kolem řeky Inn do rakouských Alp.
    Otevře se vám velké údolí a potom přijedete do velkého města Insbruck,  kde se mimo jiné v roce 1964 a 1976 konaly Zimní olympijské hry.  Hned za městem najedete na dlouhý Europabrücke most a potom na mýtnici zaplatíte 8,-Eur a vjedete na Brennerskou dálnici,  která je asi 25 km dlouhá a stále do prudkého kopce.  Když zastavíte na odpočívadle a podíváte se zpět do obrovského údolí tak je to nádherné panoráma.
    Dálnice je jakoby přilepená na stranách hor a zespodu je podepírána obrovskými podpěrami.

    Po vyjetí na hraniční přechod Brenner,  který je téměř na špičce Alp,  tak jste v oblasti Jižní Tyrolsko (Südtirol).  Potom se pustíte po dálnici dolů,  která vás vede již pohořím Dolomity.  Zde jsou různé odbočky do různých lyžařských letovisek,  kam například jezdí lyžovat i rodiny mých kamarádů z fotbalu Fr.Slavíka a V.Hanfa.  Hned jsem si na ně vzpomněl.
    Po sjezdu dolů zaplatíte další mýtné a jedete směr Verona.  Když jsem tam tudy jel,  tak jsem projížděl také městem Brixen,  kde byl,  jak nás učili ve škole,  vězněn také K.H. Borovský. Vzhledem k tomu,  že jsem byl již docela ospalý,  tak jsem zastavil u krásného jezera Lago di Garda.    Jedná se o největší italské jezero v podhůří Dolomit,  kde se cítíte jak u moře.
    Když jsem se ráno v sobotu probudil,  tak jsem šel na procházku. Byl jsem unešený z toho jak to tam vypadalo.  Samé ubytovací hotýlky,  kempy,  pizzerie apod.  Divil jsem se tomu,  že ačkoliv je to na severu Itálie,  tak jsem zde viděl mnoho palem.  Přes jezero,  kolem kterého jsou malá městečka,  jezdí trajekty  a katamarány.  Myslím,  že by zde mohla být i pěkná dovolená.

       Protože jsem měl čas tak jsem se vydal do Verony, která byla takřka při cestě.  Verona je druhým nejvýznamnějším městem oblasti Benátsko a leží při řece Adiži.  Když jsem po zaparkování skoro v centru města  vyšel na procházku,  tak jsem zde viděl jednu z největších atrakcí města a to  „Anfiteatro Arena“.   Připomíná římské Coloseum.  Na rozdíl od Colosea je však veronská Aréna živá,  protože zde probíhají koncerty či opery.  Aréna byla dokončena roku 30 n.l. a vešlo se do ní okolo 20 tisíc lidí.  Původně se zde konaly gladiátorské zápasy,  býčí zápasy,  ale i divadelní a operní představení. 
    Verona je však především dějištěm románu Williama Shakespeara Romeo a Julie a tak snad všichni turisté,  stejně jako já,   zavítají ke Casa di Giulietta - Juliin dům.
    Na malém dvorku je zde možné obdivovat proslulý balkón,  ale i sochu Julie.  Pravé Juliino ňadro je dosti oblýskané.  Je to tím,  že dle pověsti prý každý,  kdo si sáhne na Juliino ňadro,  bude mít štěstí v lásce. Já,  protože jsem šťastně ženatý,  tak jsem tento rituál neabsolvoval.
    Celý dvorek je zaplněn i množstvím milostných vzkazů,  které zde turisté zanechávají.  Když jsem se vrátil k vozidlu,  tak jsem po zaplacení dalšího mýtného jel směr A4 na MILAN.

     Hlavní město Lombardie a druhé největší město Itálie Miláno se rozkládá na severním okraji Pádské nížiny nedaleko oblasti lombardských jezer.  Je nepochybně nejdůležitějším průmyslovým a obchodním centrem severní Itálie.  Město má více jak 2 milióny obyvatel.  V tomto městě jsem byl poprvé v roce 1991, když jsem zde byl se zájezdem mladých fotbalistů Sportovní třídy Kladno a proto jsem se chtěl znovu podívat do centra na slavný Milánský DÓM.,  který je jak si vzpomínám na Piazza Duomo. 
    Podle cedulky u vchodu : Je největší gotickou stavbou v Itálii,  na délku měří 157 metrů,  takže pouze samotné obejití chrámu zabere určitý čas. Nejvyšší věž dosahuje výšky 108,5 metrů.  Stavba chrámu započala roku 1386,  unikátní stavba byla dokončena až roku 1887.  Dóm se pyšní 135 věžičkami,  na té nejvyšší se nachází socha Madony,  která je symbolem města.
    Na náměstí Piazza Duomo zcela jistě zaujme také zastřešená galerie Viktora Emanuela,  která je velkolepou obchodní pasáží se světoznámými butiky všech módních značek.  Po průchodu pasáží se ocitneme přímo před světoznámým divadlem La Scala na náměstí Piazza P.Marino.  Pokud však hledáte velkou a výstavnou budovu,  budete zcela jistě zklamáni.  Divadlo pochází z roku 1778,  prý pojme až 3000 návštěvníků,  ale zvenčí to rozhodně není žádná výstavní budova.  Normálně,  kdybych zde již jednou nebyl a nevěděl kde to je,  tak bych si vůbec nevšiml,  že se jedná o tak významnou a světově proslulou budovu.

    Také jsem  viděl,  že na náměstí jsou policisté oblečení do slavnostních uniforem se šavlemi a nechávají se fotit s turisty.  Když  jsem si prohlédl všechny tyto architektonické skvosty,  tak jsem se vrátil do svého „miláčka“ a vyrazil jsem po další dálnici směr TORÍNO,  kde hraje jak všichni víme náš nejlepší fotbalista Pavel Nedvěd za slavný Juventus.
    Do města jsem však nejel.  Po projetí provincii stejnojméného názvu,  tedy Torino,  jsem odbočil na severozápad po A 5 do oblasti Vallé d Aosta,  která  hraničí s Francií a Švýcarskem.  Zde jsem potom přijel do malého městečka BAIRO-Canavese.  Hned na kraji tohoto městečka na parkovišti jsem zjistil,  že jedu do světoznámé PININFARINY,  která provádí designerské úpravy karoserii vozidel všech značek např.  naší Škody  Octávie i Fábie.
    Jaké bylo mé překvapení,  když jsem zde potkal hned 3 kamarády z ČR.  Pěkně jsme si pokecali o životě za volantem a pak jsme šli spát.

    Ráno jsem potom koukal jako blázen,  když z výrobních linek v Itálii sjíždějí japonská Mitsubischi Colt,  vůbec jsem nepředpokládal,  že spolupráce v automobilismu dosáhla již tak daleko.  A to jsem si vždy myslel,  že Mitsubischi se vyrábějí výhradně v Japonsku.  Závěrem mohu říci,  že to byla celkem zajímavá cesta,  znovu jsem viděl krásnou přírodu,  hory a jezero.
    Zpáteční cesta vedla hned v pondělí po vyložení a naložení  z Pininfariny do Lovosic klidně a zdárně.  Když uvidím při svých cestách něco zajímavého tak vám zcela určitě znovu napíšu.

„Lidický orel“ ..

Vasilij Stach

psáno pro LZ  srpen 2007  zde uveřejněno se souhlasem autora