Vážení spoluobčané, v současné době jezdím hodně se zbožím do velmi krásné země,která je mi velmi sympatická a rád tam jezdím. Jedná se o HOLANDSKO.

     Jak jistě víte,  tak tato země má sice vládu a parlament,  ale také má oficiální název Nizozemské království,  protože v čele je královna Beatrix,  která má sídlo společně s vládou ve městě Den Haag. 
    Průmyslové zóny jsou sice mimo historickou část města,  ale já vzhledem k tomu,  že vozím např.textil,  tak se dostanu i do centra.  Město je velmi krásné,  historické,  protkané mnoha kanály zvané „Grachty“ ( čti chrachty)  na kterých je ukotveno  mnoho hausbotů ve kterých lidé žijí po celý rok,  tak jako my žijeme v rodinných domech.

     Královna  sama bydlí v nádherném hradě, který je rovněž obehnán vodním příkopem, který slouží jako kanál na prohlídku vyhlídkovými prosklenými loděmi s turisty a je napojen na další grachty. Jako zajímavost mohu uvést,  že zde,  stejně jako v jiných zemích,  stojí hradní stráž ,která je oblečena do historických uniforem a na nohou mají velké dřeváky zv. Klopen.  (název je asi odvozený podle zvuku bot)

    Výměna stráží je velkým zážitkem s hudbou a hlučnými povely velitele stráže.  Samotní vojáci při střídání hodně tlučou dřeváky o zem,  takže je také toto velmi pěkná kulisa. U vchodu na můstek stojí překrásný,  pozlacený kočár ve kterém údajně královna jezdí ve státní svátek po městě.

    Kousek od sídla královny se tyčí budova Haagského soudního dvora,  kde soudí mezinárodní zločince jako např. v poslední době soudili bývalého prezidenta Jugoslávie Miloševiče a jeho pomocníky-vrahy generály.

     Hlavním městem je Amsterdam - „Benátky severu“,  který dostal jméno po řece,  která jím protéká a to Amstel.  Milovníci piva si jistě vzpomenou na velmi dobré pivo stejného jména.  Město je velmi moderní,  hodně prosklených budov, ale také  hodně parků a jsou i zde taková menší jezera,  která slouží občanům jako odpočinková místa.  Vůbec je město velmi zelené s mnoha stromy.
    Rovněž i Amsterdam je protkán mnoha grachty.  Vzhledem k tomuto  je zde velmi mnoho můstků a mostů jak pro pěší tak i pro automobily. Zde si musím vzpomenout na naše silničáře: v Holandsku,  vzhledem k tomu,  že je zde mnoho grachtů a vozidla se zde musí také pohybovat,  například k zásobování,  tak jsou zde pro zpomalení jízdy po městě takové zpomalovací nájezdy přes které vedou většinou přechody pro chodce.  Když na toto najedete tak se nemusíte obávat,  že si urazíte na svém „miláčkovi“, nápravu nebo alespoň kolo.  Prostě plynule s mírným zhoupnutím tento prostor přejedete a ne jako u nás,  že „přeskočíte“ s velkou ránou nějakou pitomou pomalovanou gumu uprostřed silnice.  Vím,  že by výměna asi stála mnoho peněz,  ale pojišťovny  by jistě ušetřily. 

    Kolem hlavního města jsou dva silniční okruhy,  kdy jeden končí na známem letišti Shiphol a druhý se plynule napojuje na ostatní dálnice,  kterými je Holandsko přímo prošpikováno.  Jedinou nepříjemností v Holandsku je,  že větší města jsou od sebe vzdálena tak asi 30-50 km a proto jsou zde v dopravních špičkách ohromné kolony,  kdy například projetí z Amsterdamu do Utrechtu po A2,  což je asi 40 km,  trvá  z vlastní zkušenosti i více než 2 hodiny.
    Byl jsem také pro zboží i v městě  Gouda,  kde se konají na jaře světoznámé  „Sýrové slavnosti“,  ale tyto jsem nezažil.
 

     V Holandsku  je velmi oblíbené jízdní kolo.  Pro cyklisty jsou zde zvláštní chodníky a na křižovatkách  mají většinou přednost.  Vidíte zde jezdit jak malé děti,  tak i starší lidi,  tak i důstojné pány v oblecích jak jedou do práce.  Ani se nedivím,  že mají mnoho mistrů světa v cyklistice,  když tam opravdu každý jezdí na kole.  Vzhledem k tomu,  tam ani nevidíte,  že by nějaký Holanďan byl nějak při těle.

     Další kuriozitou je jejich řeč.  Já si myslím,  že to připomíná jako když  chrochtají,  protože v mnoha slovech mají písmeno „g“,  ale vyslovuji jej jako „ch“ a pak to tak i zní: “Chracht“, “Chroninchen“, „Nijmechen“ apod. Naopak téměř každý umí anglicky a to již od malých dětí,  protože např. malí školáci aby porozuměli pohádce,  tak se musí naučit anglicky,  protože v TV jsou pouze holandské titulky,  tak jim nic jiného nezbývá,  ale zase jim to nebude chybět v dospělosti jako např. nám starším,  kteří jsme museli mluvit pouze rusky a dneska máme s konverzací ve světě problémy.  Mám tím na mysli,   jak kdo,  že?  Já např. tyto problémy mám. 

     Chtěl bych Vás však upozornit i na jednu velmi pěknou věc u královského města DEN HAAG,  kterou jsem si prohlédl a mohu to všem,  kteří pojedou do Holandska vřele doporučit.  Vezměte s sebou zcela určitě své děti,  protože to,  co tam uvidí,  to je prostě pro ně i pro dospěláky „bomba“.
    Jedná se totiž o atrakci zvanou MADURODAM – miniaturní Holandsko :  Rozlehlý anglický park na luxusním předměstí Haagu, v němž se tato atrakce rozprostírá,  najdete snadno: z dálnice vás k němu spolehlivě přivedou všudypřítomné ukazatele

    S nápadem postavit pohádkovou zmenšeninu země v měřítku 1:10 přišli rodiče George Madura z Curacaa.  Tento velmi mladý spojenecký voják se za druhé světové války dostal do německého zajetí a v únoru roku 1945 zemřel v koncentračním táboře v Dachau.  Na jeho památku dali Madurovi postavit pro všechny děti pohádkový svět – Madurodam,   jemuž vládne sama královna Beatrix.

    V dokonale fungujícím modelu jejího království zakouší každý návštěvník bez ohledu na věk podobný pocit,  jaký měla Sněhurka,  když objevila chaloupku trpaslíků.  Malé – a přitom neskutečně věrohodné – zde nejsou ovšem pouze postýlky,  židličky a talířky,  ale úplně všechno.  I katedrály a mrakodrapy vám sahají nanejvýš k ramenům.
    Minizemě,  kterou procházíte,  ovšem žije naplno.  Vláčky,  jež projíždějí po kolejích křižujících celý park,  zastavují na minutu přesně na všech nádražích.  Na ranvejích rolují letadla,  dálnice jsou plné aut a kamionů.  V Rotterdamu,  největším evropském přístavu,  překládají jeřáby zboží z podpalubí do doků.  Na moři se právě odehrává drama: požární loď připlouvá hasit hořící tanker.  Mosty se zvedají,  zaoceánské lodě vyplouvají na dalekou cestu.  Až když se skloníte blíž k hladině,  spatříte na dně důmyslné koleje,  po kterých se lodě pohybují.

    Ani „lidé“ tu nechybějí,  byť měří jen pár centimetrů.  Povalují se na písečných plážích,  surfují na vlnách,  spěchají na nádraží… Na „obřím“ fotbalovém stadionu vrcholí utkání,  tribuny jsou plné diváků.
O pár kroků dál vás pro změnu čeká zoologická zahrada.  Máte štěstí,  slon je zrovna ve výběhu…
Přesné jsou i kopie všech historických staveb,  například muzea Komenského v Naardenu,  který je od hlavního města asi 20 km.
 

    Adresa: MADURODAM, George Maduroplein 1, 2584 r2 Den Haag, tel. 0031-703 553 900 
    Otvírací doba: září–únor 9.00–18.00, březen-červen 9.00-20.00,červenec-srpen 9.00-23.00

    Když jsem tuto atrakci asi po 2 hodinách opouštěl  (již si nevzpomenu kolik Euro bylo vstupné,  ale nebylo to tak drahé)  tak jsem byl zcela unešený.  Dále bych doporučil při návštěvě Holandska aby jste si zajeli do ZAANSE SCHANS,   kde je překrásný skanzen s větrnými mlýny a domy ze 16.-18. století.  Tyto větrné mlýny však uvidíte kdekoliv  při cestě.  Je jich zde opravdu mnoho. V současné době je údajně lidé používají jako chaty,  protože jsou většinou v soukromém vlastnictví. Také,  když jsem projížděl hodně na sever až k AALKMÁRU,  tak jsem zde u silnice na kraji města viděl nádherný stadion několikanásobného mistra Holandska ve fotbale místního AZ Aalkmar (DSB Aréna),  ale je zde ještě jedna velká zajímavost a to - největší v Evropě 28 ha velký park s 6 miliony květin a nádhernou zahradní architekturou. Jmenuje se to KEUKENHOF.
    U tohoto parku se nachází i největší květinová burza na řezané květiny s určováním cen na každý den.
 
    Také se můžete podívat do proslulého,  historického,  bývalého sídelního místa holandských hrabat DELFT,  kde se nachází proslulé keramičky s tzv.  Delfskou keramikou zvanou  “Fajáns“,  která je podobná  „cibulákům“,  které se vyrábějí v Teplicích-Dubí v ČR a který máte zcela jistě doma v kredenci.

    Závěrem bych chtěl říci,  že opravdu rád do Holandska jezdím,  protože je zde mnoho zajímavých míst,  která se nenachází například v naší republice.  Holandsko je taková  „placka“,  že hora Říp by zde byla velehorou.  Řidiči se zde chovají velmi slušně.
    Mezi obcemi jsou úzké silnice,  které jsou rozděleny většinou  dvojitou čarou a ještě jsem neviděl,  že by jí někdo přejel s úmyslem předjíždět. Když je zde určeno 9O km/hod tak všichni jedou 9O,  na dálnicích je nařízena max.120, ale jakmile začnete předjíždět větší rychlostí,  tak na vás divně koukají.  Dálnic je zde opravdu mnoho,  ale že by byly nějaké hromadné DN to jsem moc nezažil,  naposledy to bylo letos při sněhové kalamitě,  ale to bylo snad všude v Evropě.

     Naše zemička je však podle mne nejhezčí na světě,  jen to moře nám chybí,  proto k nám holanďané tak rádi jezdí, ať je to již na hory nebo k rybníkům a za historií,  které zde máme snad nejvíce na kontinentě,  ale v jiných zemích je nemají v tak zoufalém stavu jako některé památky u nás.
    Viděl jsem do současné doby mnoho krás,  ale  „všude dobře,  doma  nejlépe“  Když uvidím něco pěkného tak Vám zase napíšu.
 

    „Lidický orel“ V.Stach

psáno pro LZ  červenec 2007  zde uveřejněno se souhlasem autora