V několika případech jsem dostal v loňském roce 2006 nařízeno,  že mám odvézt zboží také do švýcarského Schaffhausenu.  Většinou se jednalo o textilní zboží a to jsem vždy naložil ve Zdibech u Prahy a potom po D5 na  Rozvadov,  dále  po silnici A6 až do Heilbronnu,  kde jsem potom odbočil na A81 směr Stuttgart a dále na Singen,  který leží u Bodamského Jezera a odkud je to již asi 15 km na hraniční přechod do Švýcarska.  Celkem se jedná  asi o 675 km jízdy, což se dá lehce za noc ujet.

     Již několikrát mi jeden můj kamarád,  který vozí turisty a zejména Českou filharmonii,  říkal,  že když jezdím do toho Schaffhausenu,  tak že se mám také podívat na úžasné Rýnské vodopády ( Rheinfalls) o kterých jsem vůbec nevěděl,  ale přitom,  když jsem jel do Zürichu,  tak jsem musel jet kolem nich.  Hned jsem mu přislíbil,  že jakmile pojedu zase do Švýcarska ze zbožím,  že se tam zastavím.

    Město Schaffhausen leží v severní části Švýcarska,  asi čtyřicet kilometrů severně od Zürichu. Od nepaměti patřilo k důležitým obchodním městům, díky výhodné poloze při řece Rýn.
     Rýn je jednou z nejvýznamnějších a nejdelších evropských řek,  která na své pouti od pramenů ve švýcarských Alpách k Severnímu moři urazí vzdálenost takřka 1.330 km.  A právě nedaleko tohoto města,  se na řece Rýn nachází impozantní evropský vodopád nazývaný Rheinfall. 

    Vodopád neuchvátí ani tak svojí výškou.  Řeka Rýn zde s burácejícím hřmotem padá do hloubky "jen" 25 metrů,  ale jeho šířka dosahuje úctyhodných 150 metrů.
    Vodopády můžete obdivovat ze třech míst:

    Prvním místem je kaskáda několika plošin,  s řadou vyhlídek  (Belvedere,  Fischetz a Känzeli),  která vede kolem vodopádu. U první – nejvyšší- stojí zachovalý hrad Laufen z roku 858.  Na nejnižší terase stojíte přímo nad bouřícím Rýnem.

    Druhým místem je paluba výletní lodi,  se kterou se můžete vydat na plavbu k ostrůvku uprostřed vodopádů.  Tato druhá varianta je však někdy jen pro silnější nátury. Silný proud Rýna si dokáže s lodí náležitě pohrát. Toto jsem však neabsolvoval,  protože jsem neměl tolik času a také jsem neměl tolik švýcarských franků nazbyt.

    A konečně třetím místem je železniční most  (přístupný i pro pěší),  který vede nad vodopády přes řeku Rýn.

    Poté jsem pokračoval přes hraniční město Konstanz,  kde byl 6.7.1415 upálen Mistr Jan Hus.  Návštěva muzea Jana Husa  (vstup zdarma). Zde jsem si uvědomil jak dlouho asi musel jít pěšky z Čech kvůli obhajobě svého smýšlení ke Kostnickému koncilu,  pro svou jistou smrt.

    Počasí bylo krásné,  nedaleko města jsem potom naložil zboží do Friedrichshafenu,  který je vzdálen asi 25 km po krásné cestě kolem Bodamského jezera,  a zde jsem také v dopoledních hodinách  vyložil.  Zde jsem potom dostal pokyn abych zajel do rakouského Sankt Anton an Arlberg.  Když jsem se podíval do mapy tak jsem zjistil,  že jedu vlastně do krásných  rakouských Alp,  oblasti Vorarlberg,  kam jezdí lidi lyžovat.

    Vzhledem k tomu,  že bylo léto tak byla silnice otevřena,  ale jasně jsem viděl tabule,  které oznamovaly,  že v zimě je zavřená kvůli výšce sněhu. Jel jsem až do výšky 2754m nad mořem po úzkých silničkách a kochal jsem se pohledem do krásných údolí.  Zde jsem potom dostal pokyn,  že ještě ten den mám naložit  a přes noc mám jet do Mnichova. V tu ránu jsem požádal dispečera zda bych nemohl vyjet až ráno,  protože ty úzké silničky bez svodidel mne přímo děsily.  Již,  když jsem jel nahoru,  tak jsem se musel někdy pracně vyhýbat vozidlům a co teprve,  když bych jel po straně kde nejsou svodidla a ještě k tomu v noci.  Byly zde ohromné strže.  Prostě jsem se bál jak malý kluk,  že bych tam někde vozidlo nezvládl a spadl do hluboké strže,  kde by mne jistě nikdo nenašel. Svolení jsem dostal a druhý den ráno,  jsem projel tímto nebezpečným úsekem  a po silnici A95 jsem dojel až do německého Mnichova.
    Zajímavostí je,  že na každém odpočívadle,  byla umístěny obrovské kameny.  U nich  byly tabule odkud který kámen z oblasti Alp pochází a z čeho se  vlastně  skládá.  Po té jsem projel kolem Olympijského parku a nové Allianz Areny,  kde se konalo MS ve fotbale a pokračoval přes historický Regensburg  zpět na Rozvadov a do Prahy.
    Opět se jednalo o velmi hezký zážitek, zejména z vodopádů a rakouských Alp. Příroda byla opravdu krásná,  radost pohledět.

„Lidický orel“
Vasilj Stach
 

psáno pro LZ  červen 2007  zde uveřejněno se souhlasem autora